Máme se vlastně dobře, ale já cítím smutek a únavu …

Možná, že patříte mezi ty šťastnější, kdo mají dnes práci, jsou zdraví a mají kolem sebe rodinu. Cítíte přesto častěji než je u Vás běžné smutek či únavu? Říkáte sI, že takové pocity mít nemáte, že se přece máte lépe než mnozí jiní? 

Ze statistik už víme, že poslední rok dolehl nejvíce na pracující ženy. Péči o děti na domácí výuce, výpomoc rodičům, rodinám nemocných přátel, sousedů a mnohé další dělá většina z žen zcela automaticky. Je potřeba to udělat. Může Vám to i přinášet uspokojení. Neměly byste však zapomínat, že tomu prostoru vně tím věnujete čas a energii, které jste někde musely vzít. Společenská krize ubírá prostor z našeho soukromí i pro naše vnitřní pocity. 

Můžete tedy cítíte smutek, únavu nebo i vztek na celou situaci. Naše pocity jsou dobrými rádci. Zkuste si je uvědomit a zavnímat jejich intenzitu. Začněte jednoduše tím, že si představíte kolik bodů má Váš smutek na stupnici od nuly do deseti. Zamyslete se, zda hodnota, kterou jste mu přířadily je pro Vás zatěžující nebo je to hodnota, se kterou se běžně dá žít. Pokud je vyšší, je ten správný čas dát ve Vašem nabitém programu alespoň jednou či dvakrát týdně prioritu aktivitě, která Vás potěší, nabije nebo se u ní dobře zrelaxujete. 

Vyčerpaná či převálcovaná smutkem dojdete dříve nebo později s péči a podporou okolí ke konci svých sil. Nemusí se to přihodit, pokud dokážete najít prostor pro reflexi svých aktuálních pocitů a adekvátní reakci na ně. V nestandardních dobách se mění i nárok a způsob péče o vlastní duševní hygienu a zdraví. A to se týká každé z nás. Přeji Vám ať se Vám to daří.